Jako každý rok čtvrťáci odjíždí na pospas našemu hlavnímu městu a jeho památkám. Ani my jsme nebyli výjimkou. 9. září jsme se v 5:55 sešli rozespalí na vlakovém nádraží a jeli vstříc novým zážitkům a poznatkům.
Když jsme okolo 10 hodiny byli vyplivnuti do víru velkoměsta, bylo trochu zataženo, poprchávalo. Ideální počasí na procházky. Po vydatném obědě v mekáčích a kfc jsme se sešli a jeli do České televize na prohlídku. Po zhlédnutí natáčení dílů Sama doma a Kouzelné školky, z čehož jsme měli asi největší radost (no kdo by se nechtěl setkat s dětským hrdinou našich srdcí Františkem), jsme se odebrali na ubytování. Po vydatném půlhodinovém odpočinku jsme opět zvedli kotvy a mašírovali do Obecního domu na výstavu Alfonse Muchy a jeho plakátů. S příjemnou paní průvodkyní jsme si vše obhlídli, přitom si rameny bránili svá vydobytá místa před ostatními návštěvníky a poté jsme ťapkali na vytouženou večeři do pizzerie „U mlsného bobra“. Následovala večerní procházka Prahou, ze které jsme přišli všichni zničení.



A co bylo v plánu další den? Pražský hrad, Staré město a poté čas na přípravu do Národního divadla na Sluhu dvou pánů s úžasným panem Donutilem v hlavní roli. Okolo 4. hodiny nám ale začalo silně pršet. No zkrátka to, co si ženy přejí před cestou do divadla. Všichni upravení, odění ve společenských „hábitech“ a voňaví, jsme se tramvají vydali na představení. Před divadlem však začal boj o lístky, jelikož jsme každý měli sedět někde jinde a jen pár šťastlivců mohlo sedět po dvojičkách.
Představení stálo za to! I přesto, že jsme seděli na nejvyšších možných místech, které jsou mimochodem výše, než je lustr. Skvělý pan Donutil rozesmál snad každého a po 3 hodinách jsme opouštěli divadlo spokojení. Následovala další menší naučná stezka s výkladem našeho milého pana Sedoníka.
Ve středu jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna jela na Karlštejn a druhá strávila den v Praze. Prohlídka byla skvělá, náš mladý (o rok starší než my) průvodce odolal i záludným otázkám pana Sedoníka a po skvělém obídku v karlštejnském podhradí jsme jeli opět směr Praha, kde jsme se nalodili na náš vlak a vyjeli zpátky domů, do reality.
Zkrátka a dobře, Prahu jsme prošli křížem krážem, nachodili mnoho kilometrů, ale měli jsme se skvěle. Ve vlaku Kuba Klevar, který náš skvělý výlet zařídil a naplánoval, dostal menší dárek v podobě podepsaného trička našeho skvělého třídního týmu. Pak už jsme jen pospávali, povídali si a těšili se zase domů.
Michaela Mrštíková, 4.B