Za ideálních podmínek při 7°C a slabém mrholení nastoupila 18. dubna naše třída 2.B na vlak, směr Ostrava, hornické muzeum Landek. I přes to příležitostné zívnutí jsme se stále vzhůru dočkali příjezdu na ostravské vlakové nádraží a po opětovném čekání na tramvaj jsme se vydali pěšky až na Landek. Po vstupu do překvapivě rozsáhlého areálu si mnozí neodpustili zvrhlé poznámky na venkovní výstavu zajímavě vytvarovaný hornických strojů, až jsme nakonec dorazili na místo určení, kde jsme zas a znova museli počkat, než si nás jako (kupodivu) jediné návštěvníky v 9:00 konečně přebral průvodce. Po vybrání bezpečnostní helmy té správné velikosti (či barvy, kdo co preferuje), jsme byli namačkáni do výtahu a s dosti iritujícím zvukem zvonku a pár pochybnostmi se svezli do podzemních šachet. Když se z onoho malého výtahu již poněkolikáté vyvalila překvapivě početná skupinka druháků a jeden (1) průvodce, vydali jsme se odhodlaně (a ospale) na první část prohlídky. Dozvěděli jsme se například, že hodně návštěvníků před námi nedbalo na čistotnost a rádo čmáralo po zdech uhlím či čímkoliv, co zrovna měli po ruce, a také že pokud píšete slovo „historie“ jako „historije“, pak tady v dole je místo právě pro vás. S první částí (a několika nevrlými poznámkami průvodce na přístup některých jednotlivců k historiji) za sebou jsme se vydali zpět nahoru na zemský povrch, debatujíce, zdali výtah ukazuje vzdálenost v metrech či centimetrech a jestli opravdu jezdí tak rychle, jak se nám obrazovky na jeho podlaze snaží namluvit, a odebrali se do vedlejší budovy. Tam jsme museli chvíli z ohleduplnosti sklapnout, když nám (naštěstí) jiný průvodce jmenoval všechny incidenty od založení areálu. Prohlídka poté pokračovala expozicí důlního záchranářství a dokonce jsme (až na některé nevyspáné jedince) shlédli krátký film, o kterém Vám z nejmenovaných důvodu nic víc nemohu povědět. Výstava končila v druhém patře budovy, které jeden unavený a dezorientovaný individuál nebyl schopen sám najít, a poté už jsme opustili areál muzea. S menším nadbytkem času jsme se zastavili v Nové Karolíně a po sprintu na zdravou svačinku do McDonaldu a zpět se většina třídy odebrala na vlak domů, kde se konečně mohli trochu vyspat.

 

Tereza Šmídová