22. a 23. dubna čtyři roky nazpět psalo mnoho mladých, nezkušených, zmatených, vystrašených puberťáků přijímačky Matt&Hurry. Ale na nás byli krátcí a my se 1. 9. 2014 sešli na 003. Hned první den nám Lůba vysvětlil, jak to bude a nebude, my pochopili a vydali se adaptovat na Svinec, kde jsme poprvé jako třída opékali buřtíky, a to nás stmelilo. Zpočátku jsme se všichni ztráceli na chodbách, ale nakonec jsme systém prolomili a dnes to zvládneme i poslepu. První rok studia utekl rychle a my si užívali společný výlet na Kateřině. ´Druhák´ jsem odstartovali turisťákem. Pokořili jsme skály, desítky kilometrů na kolech a v klidu jsme nenechali ani rafty. Také k nám nastoupili čtyři další jedinci, ovšem jen jeden vydržel až do konce. Od září do listopadu se pravidelně pánové stylově potili v oblecích a dámy tlačily palečky v lodičkách, ano, lekce tanečních si všichni užili. V červnu na školním výletě jsme zjistili, že pokoj pro 4 pojme i dvojciferný počet účastníků a nikomu to nevadilo. Nebyl by to správný start školního roku, pokud by nepřišla třídní akce. Přírodovědný kurz se skládal např. z měření pH, práci se zvukem a taky z několika kilometrové túry. Květiny, trávy, stromy, houby… Vše bylo součástí. Co jsme zjistili a vyzkoumali? Že i když se skupiny vracely v různých (třeba i hodinových) intervalech, všechny cesty vedou do Velkých Karlovic. Místo školního výletu jsme povinně-rádi podnikli třídenní exkurzi do Prahy. Hrad, Petřín, divadelní představení, U Fleků, Neviditelná výstava a mnoho dalšího. Někteří na vlastní náklady zůstali i déle, ale s tím se chlubit nebudeme. Chápejte… No a pak to přišlo. Byli jsme MATURANTI, ale pořád jsme měli čas, ostatně jako vždy na vše (bohužel jen v našich hlavách). Připnutím stužek nám pan třídní připomněl, že se to opravdu blíží. Tady nastala první vlna nostalgie a slziček. V róbách a oblecích jsme si hrdě došli pro šerpy na maturitní ples v dubnu. Celé druhé pololetí jsme poslouchali, jak nic neumíme a jak chceme odmaturovat. A víte co? Všichni jsme to dali! Učitelé nám byli neskutečnou oporou a když paní předsedkyně použila přísloví jako “štěstí přeje připraveným”, nebo “z pekla štěstí”, tak naprosto vystihla naše pocity. Teď už nám zbývá jen předání maturitního vysvědčení na důkaz toho, že jsme to zvládli a míříme výš. Míříme do světa. Míříme přes překážky ke hvězdám – ano, naše motto na stužkách nás provázelo studiem a bude i celým životem.

Ačkoliv budou mnozí na gymnáziu slavit náš odchod, nepatrná většina to určitě s nadsázkou řečeno opláče stejně jako my. Budeme si vzájemně chybět a nám už snad jen na závěr nezbývá nic víc, než poděkovat úplně všem, kteří nás ta čtyři léta provázeli a jmenovitě hlavně našemu třídnímu tatíčkovi Lubovi, který ač to s námi neměl lehké to nikdy nevzdal a dovedl nás až do cíle.

Děkujeme. A nebojte, ještě se aspoň na malou inspekci vrátíme!

Za celou 4. B Adéla Sobotíková, Adéla Pítrová a Filip Vahala