Léto uteklo jako voda, společně se zářím se objevily zase školní lavice a podzim. My, čtvrťáci, jsme se ani nepokoušeli dát školnímu roku šanci pořádně začít a “zdejchli” jsme se ještě na chvíli do teplejších krajin. Připojili jsme se k proslulému cestovateli, zeměpisaři a ajťákovi, panu Jansovi, a odjeli na pár dní navštívit Istanbul.

Datum odjezdu bylo ve sváteční den, v pátek 28. 9. V Istanbulu jsme přistáli až k večeru. Celí nedočkaví jsme odhodili věci na ubytování a vyšli na hemžící se hlavní bulvár a na náměstí Taksim.

Druhý den, v sobotu, jsme shlédli dolů na město z Galatské věže, přešli Galatský most, dali si fishkebab a hned potom (špatný nápad) se vydali do kopce k chrámu Hagia Sofia. Uvnitř jsme viděli míšeninu turecké a byzantské víry – byly zde všechny typické znaky mešity, ale zároveň nově odkryté zlaté byzantské mozaiky. Dnes už stavba neslouží jako svatostánek žádnému náboženství, je to pouze muzeum. Po chrámu Boží moudrosti jsme zalezli do podzemí a prošli si staré byzantské cisterny, které k bazilice patří. Jen co jsme vkročili zpátky na denní světlo, my holky jsme se musely opět schovat – tentokrát pod šátky, protože jsme šli do mešity sultána Ahmeda, jinak známé jako Modrá mešita. Nakonec se nemusely zahalovat jen holky – většina kluků si ten den oblékla ráno kraťasy a museli si před mešitou vypůjčit ohromně stylové pytlové sukýnky. K večeru nás pan Jansa zavedl do velmi trendy, skoro až hipsterské čtvrti Tophane. Byly to dvě nebo tři docela malé uličky, do prasknutí plné restaurací, barů, čajoven a lidí.

V neděli ráno jsme se vydali na prohlídku sultánského paláce Dolmabahce, vystavěn na břehu Bosporu v evropském stylu. V paláci je zavěšen obrovský lustr z Česka, darován sultánovi královnou Viktorií, a váží 4,5 tuny. K nespokojenosti našich unavených nožiček byl až v úplně posledním sále prohlídky. Na oběd jsme dopluli lodí do asijské části Kadikoy, pak se vrátili zpět do Evropy k Sulejmanově mešitě.

Poslední den, pondělí, byl ve znamení nákupů. Ozbrojili jsme se peněženkami a železnými nervy na smlouvání, a vydali se na Grand Bazaar. Ověšeni taškami jsme se pak ploužili (opět do kopce) k paláci Topkapi. Když se setmělo, většina lidí se šla ještě podívat na osvětlený Istanbul ze Sapphire Observation Deck.

Úterý 2. 10. byl nekonečně dlouhý den. Cesta domů se stále prodlužovala a doma jsme byli až kolem desáté večer. A další den do školy… někteří… možná…

Ostatně jako každý jiný výlet, co jsme s panem Jansou zažili, se i tento velmi podařil. Byli jsme svědky toho, jak je Istanbul opravdu netradiční město – směska evropské, turecké a arabské kultury. Viděli jsme město památek, mešit, kebabů, vodních dýmek, potulných psů a tureckého medu. Jediný škoda je, že jsme neměli více času…


Děkuji všem spolucestovatelům, panu Jansovi a 4.B, která nějak záhadně přišla s tím, že napíšu dobrý článek…

Elizabeth Haywardová, 6. G