Praha.
V každém člověku vyvolá jiné pocity. Naše hlavní město je magické,
historicky i kulturně bohaté a určitě má co nabídnout.
Pojďme se proto podívat, co se po nedávné exkurzi tam,
kde Libuše objevila své jasnovidecké schopnosti, vybaví nám.

 Plánů jsme měli mnoho. Těšili jsme se a nadšení nám přetrvávalo
i přes nepřízeň počasí včetně lednových teplot v květnu.
Už ve středu jsme si zkusili, jaké je to být nevidomý,
a navštívili jsme Neviditelnou výstavu,
která určitě stojí za zmínku.
Ta se pro mnohé stala velkým zážitkem

Co dalšího z paměti jen tak nedostaneme
a co na nás udělalo obrovský dojem,
byla návštěva Národního divadla.
Přepychové, honosné, pompézní. Okázalá lože, lustr, výzdoba …
A ta atmosféra!

Na jevišti jsme zhlédli představení bratří Mrštíků, Maryšu.
Známý příběh o mladé dívce se nám hned vryl pod kůži
nejen díky skvostným hereckým výkonům.
Celá hra nás od chuti na kávu nebo zákusek neodradila.
Ba naopak. Samozřejmě ne ze spolku a dokonce ani od žida,
nýbrž ze známé kavárny Slavia, kde jsme si sedli,
popovídali a na malý moment bylo možné okusit
ten pravý kavárenský život.

 O Národním divadle jsme získali následující den
další informace v průběhu prohlídky, jejíž součástí byl také
výhled na stověžatou Prahu z divadelní střechy, až se tajil dech.
Mimo jiné jsme z pražských pamětihodností obdivovali
například ještě krásu nově opraveného Národního muzea
a kostru velryby, krčící se domečky ve Zlaté uličce
anebo monumentální Svatovítskou katedrálu.

 No a ve svém osobním volnu…
To asi ponecháme zase na jiný článek.
Je jasné, že naše hladovění po poznání nelze jen tak zahnat,
nicméně jsme rádi za množství nových vědomostí a také za to,
že jsme některé památky, o nichž se učíme, mohli vidět i jinak
než z fotografií učebnic.

Tento třídenní výlet každému z nás něco dal:
objevování památek, krás Prahy, někteří z nás se třeba naučili jezdit metrem.
No a někteří z nás ne.
Důležité však je, že jsme si tím dobrodružstvím procházeli spolu.

Za třídu 3. B Klára Škařupová