Snem většiny teoretických a experimentálních fyziků na světě
je dostat se do Evropské organizace pro jaderný výzkum
neboli do CERNu. Naší výpravě z GNJ se tento sen splnil,
i přestože nejsme fyzici. Vyjeli jsme společně s Ostravskou
univerzitou (organizátorem) a dalšími žáky jiných středních
škol krátce před jedenáctou hodinou večer na 18 hodinovou cestu.
Trasa vedla z Ostravy do francouzského města Gailland, které přímo
sousedí se švýcarskými hranicemi a také s Ženevou. Během cesty nám
bylo představeno a připomenuto pár informací o jaderné fyzice
(Schrödingerova kočka, Obecná a speciální teorie relativity),
takže bylo jednodušší pochopit nové znalosti v CERNu. 

Jen co jsme si trochu srovnali záda z autobusu,
vyrazili jsme za dobrodružstvím do CERNu.
Vše začalo krátkým úvodním videem, které popisovalo,
jak funguje LHC (hadronový urychlovač s délkou 27 km).
Dozvěděli jsme se, že při blackoutu Francie přepnou Francouzi
na švýcarské zdroje, že černou díru v tak malém měřítku
vytvořit nelze (buďte klidní), že v CERNu byl první používaný internet,
že v CERNu také naměřili nejvyšší a nejnižší teplotu ve vesmíru,
že známe pouze 4 % vesmíru a zbytku rozumíme jen trochu, …

Následně jsem se přesunuli k CMS, což je jeden z detektorů LHC.
Jedná se o obrovskou cívku, jenž má identifikovat různé částice – jejich trajektorii,
rychlost a hmotnost. Má několik vrstev zachycující vždy jinou vlnovou délku.
Touto částí nás provázel anglicky mluvící Rus.
Museli jsme sjet výtahem rychlostí 100 m/s
do hloubky 100 m, abychom CMS mohli vidět.

Jednou z otázek, která vám asi vrtá hlavou, je, co z toho má obyčejný člověk.
Kromě internetu v současné chvíli asi nic moc. Ale jde o to, že zkoumáme tu nejmenší
částečku hmoty, temnou hmotu, antihmotu, Higgsův boson, aneb hledíme Bohu pod ruce.
V budoucnosti se takto můžeme dostat k novým zdrojům energie
a odhalíme odpovědi na otázky, které nás neustále trápí
v problematice podstaty celého vesmíru kolem nás. 

Závěrem bychom chtěli poděkovat Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity
a CVPPT Ostrava, že nás vzali s sebou a my mohli vidět něco tak zajímavého.
Všichni jsme odjeli plni zážitků a nových informací.
Také nesmím zapomenout na našeho učitele Patrika Kočího, který vytváří
partnerství s univerzitami a otevírá cestu k těmto aktivitám.

Za přírodovědné nadšence Leona Grygaříková