Ve středu 25. května se v aule školy uskutečnil slavnostní ceremoniál, na kterém si čerství absolventi gymnázia ze třídy 4. A převzali svá maturitní vysvědčení. Předávání se zúčastnil ředitel školy Mgr. Zbyněk Kubičík a místostarosta Nového Jičína Mgr. Ondřej Syrovátka, v publiku zasedli rodiče a příbuzní úspěšných maturantů.

V závěru ceremoniálu jménem svých spolužáků vystoupil Tomáš Černý, jehož proslov uvádíme v plném znění:

Vážený pane řediteli, pane místostarosto, pane třídní učiteli, mílí rodiče a přátelé školy,

stojím před Vámi jako zástupce dnes již bývalé třídy 4. A a řeknu Vám, je to zvláštní pocit, neboť si uvědomuji, že jakmile skončím a skončí také dnešní ceremoniál, spadne opona a za námi se uzavře jedna významná životní etapa.

Když se ohlédnu do září roku 2018, vidím 30 čerstvých studentů, kteří právě nastoupili na novojičínské gymnázium a mají pocit, že jim patří svět. Z tohoto však poměrně rychle vystřízlivěli, neboť přechod ze základní školy na gympl nebyl zrovna jednoduchý. Než jsme se stačili pořádně rozkoukat, přišel červen a s ním i konec prvního ročníku.

Následoval druhák, na který jsme se těšili, neboť už jsme věděli, jak to na škole chodí, a chtěli jsme si jej náležitě užít. Na naší pomyslné cestě nás však čekalo houští trnitých keřů v podobě pandemie a nám nezbývalo nic jiného, než se uchýlit k obrazovkám počítačů a fungovat pouze na dálku. Ačkoli na tuto dobu většina z nás nevzpomíná s oblibou, myslím si, že právě zde jsme pochopili, jak je důležité být si nablízku, a zbořila se jakási zeď mezi učiteli a studenty, neboť jsme všichni táhli za jeden provaz.

Ve třeťáku se situace bohužel opakovala, avšak na konci roku jsme si mohli alespoň společně vyšlápnout Pustevny a po prázdninách na nás čekal poslední rok. V uších nám stále zněly hlasy snad všech učitelů, kteří nám hned v prváku říkali, že zítra maturujeme. No a měli pravdu.

V září jsme se podívali do Prahy, následně jsme byli pasováni na maturanty na našem stužkovacím večírku, oslavili 100 let školy a nakonec jsme se protančili maturitním plesem až k samotnému závěru v podobě maturitní zkoušky.

Až do dnešního dne jsme, i přes různé neshody, došli jako jeden muž z jednatřiceti žen a mužů, v čele s třídním učitelem panem Petrem Horákem. My bychom Vám nyní chtěli poděkovat za tu naši společnou cestu, která nebyla vždy jednoduchá ani pro jednu stranu, ale podařilo se nám úspěšně dokráčet až sem.

Nebudeme si nic namlouvat, škola nám leccos vzala, ale především nám mnohé dala. Samozřejmě jsme nabyli nových vědomostí, získali nové zkušenosti, ale myslím si, že tím nejdůležitějším darem jsou pouta, která zde vznikla. Ať už jsou to pouta mezi námi – spolužáky, či pouta navázaná s kantory této školy. A nezbývá než doufat, že tato přátelství časem nezrezaví.

Děkuji a dovolím si i za tento zástup poděkovat za vše, co nám škola dala, a také za všechny, které jsme v průběhu našeho studia mohli poznat a kteří nás tímto studiem provázeli.

Děkujeme.

Studentům první absolventské třídy letošního ročníku přejeme mnoho úspěchů a spokojenosti.

Petr Horák, třídní učitel 4. A