Zastupitelstvo města Nový Jičín jmenovalo na svém zasedání dne 14. března 2022 čestnými občany města in memoriam prof. Františka Gregora a gen. Jaroslava Hlaďa. Iniciativa k ocenění obou osobností vzešla ze strany Gymnázia Nový Jičín u příležitosti výročí 100 let existence školy. Návrhy si získaly podporu všech přítomných zastupitelů, odborné veřejnosti i členů Klubu rodáků a přátel města Nového Jičína.

Seznamme se v krátkosti s novými čestnými občany města:

František Gregor (21. 2. 1896 – 25. 5. 1942)

František Gregor byl gymnaziální profesor a představitel české menšiny v Novém Jičíně.

Narodil se 21. února 1896 v Ubušíně na Českomoravské vysočině. Roku 1921 nastoupil jako jeden z prvních kantorů do nově otevřeného českého novojičínského gymnázia. Svou práci vykonával s přestávkou v roce 1925 až do roku 1935. V mezidobí jednoho školního roku vypomáhal se zřízením pobočky českého gymnázia v Mukačevu na Podkarpatské Rusi. Vedle nesporných učitelských kvalit se u něj profiloval zájem o entomologii, politiku a kulturu. Jako zapálený vlastenec se snažil sjednotit českou menšinu ve městě a jako funkcionář národně socialistické strany byl několik let členem městského zastupitelstva. Pracoval ve vedení Sokola, v představenstvu evangelické církve a v řadě spolků. Roku 1932 inicioval vznik vlastivědného časopisu Kravařsko, který s mezidobím 1938–1945 vycházel jako měsíčník až do roku 1950. Fr. Gregor byl duší časopisu, neboť nejen sborník redakčně řídil, ale sám do něho přispíval články o historii města a okresu.

V roce 1935 odešel František Gregor do Brna, kde působil opět ve školství. Přesto na Novojičínsko nezapomněl a pravidelně publikoval v Kravařsku. Také jeho odborný zájem o entomologii dopomohl k vytvoření velké sbírky, která je dnes součástí přírodovědných kolekcí Národního muzea. V roce 1937 se stal spoluzakladatelem odborného časopisu Entomologické listy. Za svou vědeckou činnost byl Fr. Gregor in memoriam jmenován čestným členem České společnosti entomologické v Praze.

V roce 1941 byl zatčen za svou odbojovou činnost a 25. května 1942 v koncentračním táboře Mauthausen popraven. V Novém Jičíně bydlel František Gregor na Eichendorffově ulici č. p. 27, která dnes nese název Gregorova. Jeho jméno je vyryto na pamětní desce obětí 2. světové války, která je umístěna v prvním poschodí novojičínského gymnázia. „Za čtyřicet šest let svého života vykonal mnoho cenného a dobrého. Nezůstal stranou ani v dobách pro národ nejtěžších, vlasti obětoval to nejcennější. Patří mezi ty, kterým bude navždy patřit naše úcta a vděk (GROSSMANNOVÁ–HANÁK).“ Od tragické smrti prof. Gregora uplyne v květnu 2022 přesně osmdesát let.

Jaroslav Hlaďo (8. 5. 1913 – 21. 1. 1990)

 

Generálmajor in memoriam Jaroslav Hlaďo, vojenský pilot, za II. světové války příslušník stíhacího letectva Britského královského letectva, velitel 312. stíhací perutě a poté poslední velitel československého stíhacího křídla ve Velké Británii.

Jaroslav Hlaďo se narodil do rodiny školníka české menšinové školy v Novém Jičíně. Své dětství prožil ve městě, ve kterém se počaly projevovat ostré nacionalistické spory. Jeho světonázor formoval otec, sociální demokrat, a skauting, kde nalezl trvalé mravní principy pro celý svůj život.

Po maturitě na novojičínském gymnáziu (12. 6. 1931) narukoval do prezenční vojenské služby a poté se rozhodl pro dráhu vojenského leteckého důstojníka. Nadání pro létání prokázal již ve svých 24 letech, a to v účasti a předním umístění na IV. ročníku mezinárodního leteckého mítinku v Curychu v roce 1937, kde se českoslovenští piloti a letadla Avie prosadili navzdory konkurenci německých Messerschmittů.

Po okupaci se stal civilním zalétávacím pilotem v Kunovicích. Navázal spolupráci s důstojníky odbojové skupiny Obrana národa a svazu letců RČS, předával zprávy o výrobě v leteckých továrnách. Pro nebezpečí prozrazení jeho odbojových aktivit odletěl 27. srpna 1940 do Sovětského svazu. Po vyčerpání paliva přistál na Ukrajině, kde byl zprvu zatčen pro podezření ze špionáže. Až po čtyřech měsících věznění byl osvobozen a využíván pro zpravodajskou činnost NKVD a Čs. vojenské mise v SSSR.

Před odletem dostal souhlas svého otce, aby bojoval proti okupantům. Dopis rodičům pro případ, že se nevrátí, odevzdal do úschovy svému skautskému příteli Richardu Sládečkovi. Osud tomu chtěl jinak. Rodiče, kteří po záboru Sudet museli opustit svůj domov, byli na podzim roku 1941 zatčeni (nejspíše na základě vyzrazení informací o zapojení jejich syna do odboje), vyslýcháni a poté přemístěni do koncentračních táborů. Otec Jan Hlaďo byl zavražděn v koncentračním táboře Osvětim, strýc a teta byli umučeni na Pankráci, matka Jaroslava Hlaďa a jeho sestra byly až do konce války vězněny.

Na jaře 1942 byl Jaroslav Hlaďo odeslán se skupinou československých letců, kteří neměli v té době v SSSR uplatnění, do Velké Británie. Po cestě dvakrát málem přišel o život, neboť oba křižníky, na kterých se plavil, byly potopeny. Trojici čs. letců, kteří měli štěstí a přežili, zachránil torpédoborec, který je po dramatické cestě nakonec vysadil na Island.

V létě 1942 byl přijat jako pilot do britského královského letectva (RAF), létal v britských 131., 122., 222. stíhacích perutích. Roku 1944 byl jmenován velitelem 312. československé stíhací perutě. S tou se podílel na úspěchu spojenecké invaze a krytí celého ohromného uskupení spojeneckých vojsk v Normandii. Nejvyšší pocty se Jaroslavu Hlaďovi dostalo na podzim 1944, kdy byl ustanoven velitelem československého stíhacího křídla. Do akcí vedl československé stíhače až do konce druhé světové války.

Ačkoliv přišel do Velké Británie až v polovině války, je jeho tamní letecká operační aktivita úctyhodná. Provedl vůbec nejvíce ofenzivních operačních letů nad nepřátelským územím. Bylo tomu tak nejvíce ze všech československých stíhacích pilotů ve Velké Británii.

Slavný byl návrat do Československa, kdy pochodoval v čele navrátivších se letců z Británie po Václavském náměstí obklopením jásajícími davy. Jeho radost kalil smutek, neboť až po příletu se dozvěděl o tragickém osudu svých blízkých.

Po svém návratu do Československa byl Jaroslav Hlaďo ustanoven velitelem 2. stíhací divize v Českých Budějovicích. 1. 3. 1946 byl povýšen na plukovníka letectva. Za vynikající organizátorské a velitelské schopnosti byl jmenován velitelem II. leteckého sboru. V roce 1949 byl jmenován náčelníkem stolice letectva na Vysokém vojenském učilišti. Ale to už bylo poslední ocenění, v zemi převzala moc komunistická diktatura a západní letci se nehodili přejímané stalinské doktríně. Poúnorové čistky v řadách letců RAF přestál Jaroslav Hlaďo v nemocnici se smrtelnou perforací slepého střeva a jen díky penicilinu získaného od Američanů se uzdravil. Doba vyhazovů západních letců už pominula a on byl ponechán v armádě, ovšem se zákazem létání.

Tehdejšímu režimu zápasícímu s nedostatkem vzdělaných kádrů se nyní hodily nejenom jeho bohaté letecké zkušenosti a odborná vojenská kvalifikace, ale také znalost cizích jazyků. Byl zařazen do funkce důstojníka pro letecké zahraniční kurzy. Řídil výcvik pilotů z rozvojových zemí, kam ČSSR dodávala cvičné proudové letouny Aero L-29 Delfín.

V roce 1971 byl kvůli údajnému nesocialistickému chování definitivně odvolán a někdejší válečný letecký hrdina dožil svého důchodu jako hlídač v autokempinku a plavčík. Ze složky dokumentů, které si vedla StB a kterou si vyzvedla po převratu a už po úmrtí J. Hlaďa jeho manželka Božena Hlaďová, se rodina dozvěděla, že téměř až do své smrti byl vyslýchán a sledován tajnou policií, složka obsahovala i kopie korespondence členů rodiny s přáteli v zahraničí.

Jaroslav Hlaďo, nositel vysokých řádů a vyznamenání československých, anglických, francouzských a sovětských, plukovník letectva v záloze, zemřel v Praze 21. ledna 1990. In memoriam byl jmenován generálmajorem. Ulice, na které stál rodný dům Jaroslava Hlaďa, nese od 90. let dvacátého století jeho jméno.

Setkání s rodinnými příslušníky prof. Františka Gregora a gen. Jaroslava Hlaďa je plánováno u příležitosti letošního Juniálesu, kdy si do Nového Jičína přijedou převzít čestná občanství města. Budeme se těšit na shledanou!

Petr Horák