Žijeme ve svobodné zemi? To byla otázka, na kterou si měli odpovědět studenti 4. ročníků gymnázií Moravskoslezského kraje, kteří se zapojili do soutěže o nejlepší gymnaziální esej. Autoři tří nejlepších prací byli 15. prosince pozváni na půdu Slezské univerzity v Opavě, kde proběhlo slavnostní vyhlášení vítězů. Jsme rádi, že mezi oceněnými nechyběl ani zástupce našeho gymnázia!

Literární soutěž pro studenty gymnázií vyhlásila Slezská univerzita v Opavě u příležitosti státního svátku 17. listopadu. Vyzvali jsme proto naše maturanty, aby se formou eseje zamysleli nad problémy současné společnosti a hodnotami svobody. Dvě nejlepší práce na téma Žijeme ve svobodné zemi? poté putovaly do Opavy, kde je zhodnotila porota z řad pedagogů Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské univerzity. Do soutěže bylo zasláno asi 60 esejů studentů maturitních ročníků gymnázií z Moravskoslezského kraje. V této velké konkurenci se prosadila práce studenta 4. A Vikyho Golů, který se zúčastnil slavnostního vyhlášení vítězů v aule rektorátu Slezské univerzity v Opavě. Esej Vikyho byla odbornou porotou vysoce oceněna a umístila se na krásném 2. místě.

Kromě věcných darů a pamětní plakety, kterou Viky převzal z rukou rektora Slezské univerzity v Opavě doc. Ing. Pavla Tuleji, Ph.D., jsme si ze slezské metropole odvezli i zážitek z neformálního posezení s básníkem a členem soutěžní poroty, Mgr. Jakubem Chrobákem, Ph.D. Během příjemné diskuse o stavu současné kultury padl z úst Jakuba Chrobáka i příslib, že rád zavítá na naše gymnázium, aby studentům představil svou tvorbu.

Našemu studentu Vikymu Golů gratulujeme k úspěchu a těšíme se na další spolupráci s představiteli Slezské univerzity v Opavě.

Publikujeme také oceněný Vikyho text a krátkou fotoreportáž z vyhlášení výsledků.

Petr Horák

Žijeme ve svobodné zemi?

Slovo svoboda se skloňuje hodně a často. Ale chtějí být lidé svobodní? Jak poznáme, zda jsme svobodní? Co vlastně svoboda je? Umíme ji docenit?

Především žijeme v demokratické zemi. Ač jde o často zaměňované výrazy, každý má jiný význam. Demokracie je zřízení, na jehož chodu se podílejí občané. Svoboda je možnost svobodné volby, projevu, pohybu, názoru, vyznání. Zároveň však platí, že stoprocentní svoboda není dosažitelná. Ať již jsou příčinou fyzické, tělesné, finanční či společenské možnosti. Je nutné také brát v potaz druhé a jejich svobody. Protože ,,svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého”(John Stuart Mill).

Pokud jde o zemi, zde se můžeme bavit o svobodě ekonomické, náboženské a politické. Ekonomická svoboda je dokonce měřena pomocí ekonomického indexu. Česká republika obsahuje 25. místo (7,81bodů, inNovinky.cz 14. 9. 2020, Bohumír Žídek). Náboženská svoboda umožňuje lidem víru v kohokoli a cokoli bez hrozby násilných konverzí, znevýhodňování, utlačování, genocid či jiných společenských sankcí. To vše platí ovšem jen do té míry, do které nikdo neporušuje zákony či neodpírá základní práva a svobody jiným. Politická svoboda je ,,možnost aktivně se podílet na utváření politické vůle určitého společenství a na podobě věcí veřejných”(Václav Němec, Co je svoboda?, Babylon). Do toho spadá i svoboda projevu.

A co je tedy svoboda v esenciálním slova smyslu? Pokud se na toto zeptáte pěti různých lidí, pravděpodobně dostanete i pět různých odpovědí. Svoboda jednotlivce je velmi subjektivní, stejně jako pocit, kdy se ještě cítíme svobodní, a kdy už ne. Závisí to na standardu, který máme nastaven. Nepopiratelný vliv má prostředí, ve kterém vyrůstáme. Například jedinec, který vyrůstal v období II. světové války, bude mít jiné, nižší nároky na svobodu, než někdo, kdo vyrůstá v dnešní době s telefonem v ruce.

S problematikou subjektivity svobody také úzce souvisí, zda si jí umíme vážit. Zde bude také hrát velkou roli, v jakém prostředí vyrůstáme. Řekli bychom, že někdo, kdo vyrůstá v puritánské společnosti, bude mít jiné nároky na to, co znamená svoboda. Zajisté to bude vnímat jinak, než člověk, který dospívá v této době. Asi bychom očekávali otevřenost větší volnosti, ale je také možné, že se dočkáme opačné reakce.

Chce být tedy člověk svobodný? Vždyť nechat za sebe rozhodovat druhé je často pohodlnější. Nemusíme pak nést tolik zodpovědnosti. Proč se jinak lidé svazují tolika pravidly, ať už náboženskými, nebo společenskými?

Věřím, že dnes máme velkou míru svobody, která až do roku 1989 nebyla samozřejmostí. A to nejen v naší zemi. Stále však existují státy, kde i základní svobody člověka nic neznamenají, kde se lidé ze strachu nemohou hlásit ke svým názorům, svému náboženství, nemohou si vybrat své partnery, ani místo, kde budou žít. Nevěřím, že lze svobodu změřit, a ač si často stěžujeme, koneckonců máme to i tak nějak v povaze, jsme na tom dobře. To však neznamená, že je vždy dobré spokojit se s málem. I tady je co zlepšovat, jen je potřeba najít dobrou míru.

Viky Golů, 4. A