Vzhůru do sedel. Těmito slovy by se v podstatě dalo shrnout uplynulých pět dní cykloturistického kurzu třídy 4. G. Už na začátku bylo patrné, že nás cyklistiky bude čekat spousta (a že to nebude vždy legrace) - počínaje pondělní cestou do zhruba 50 km vzdáleného rekreačního střediska v Mokřinkách u Vítkova. Tu jsme zvládli velmi dobře, a tak jsme se hned další den vydali na kola zase, tentokrát k (současně) nejmladší české vodní nádrži – Slezské Hartě. Někteří se projeli lodí po přehradě, někteří se vykoupali a někteří jen zkrátka načerpávali energii slunného dne. Ve středu nás čekal docela nevšední zážitek v podobě lezení na skály u Kružberku. Někteří si sáhli na dno svých sil, ale výsledný pocit "dobytí vrcholu" stál za to. Příjemným zakončením dne bylo večerní posezení, opékání a zpívání u táboráku. O hudební doprovod se postaral pan učitel Marco Campos, díky kterému jsme si mimo jiné potrénovali naši angličtinu. Čtvrteční dopoledne jsme strávili v areálu střediska kvůli nepřízni počasí, ani to nás ale nezastavilo v našem nabitém programu – ve dvojicích jsme soutěžili v jízdě na kánoi, lukostřelbě a střelbě vzduchovkou. Po obědě jsme na kolech vyrazili do vítkovského podhradí, kde na nás čekaly (opět) kánoe, tentokrát však na mnohem delším úseku. Propršený den jsme zakončili prezentací námi vytvořených videí a taky rozlučkovou diskotékou. A v pátek jsme vyrazili domů. Po tolika ujetých kilometrech pro nás byla zpáteční cesta celkem hračka (vlastně to asi bylo i tím, že jsme jeli převážně z kopce). Za celou dobu kurzu se nám podařilo najet 190 km, což je, myslíme si, celkem úctyhodný výkon. Nejvíce si ale na kurzu ceníme toho, že se nám podařilo mnohem více poznat. Bodejť by ne, při všech těch zážitcích v krásné nedotčené okolní přírodě. Daniela Židková a Ondřej Mráz, žáci 4.G