„Jedete letos na výlet?“ „Jo, jedeme do Prahy.“ „Počkej, cože? Vždyť jste ve třeťáku, ne? A to tam v září pojedete znovu?“ „Ne, přesunulo se to do třeťáku, jezdí se v červnu, místo školního výletu.“ „Aha, jasně. Tak to doufám, že nebudete mít vedro.“ Vedro jsme teda neměli. Naštěstí. V sobotu, den před odjezdem sice padaly teplotní rekordy, nedělní teploty už ale byly turisticky příjemnější a vydržely celé tři dny, s ojedinělou bouřkou. A tak si naše třída pátá gé výlet do Prahy (premiérově ve třetím ročníku) perfektně užila. S výtečným doprovodem paní třídní Riedlové a pana učitele Sedoníka (který o Staroměstské radnici vyprávěl tak poutavě, že si jej poslechly i kolemjdoucí turistky) jsme navštívili nejenom tradiční destinace, jako Hradčany, Staré město, Karlův most, Malou stranu a Národní divadlo, ale i Neviditelnou výstavu („Hm, tak to asi nic neuvidím.“ Výstava na Novoměstské radnici, která má za cíl přiblížit normálním lidem každodenní život slepých a zrakové postižených), Klementinum (velká knihovna, spousta schodů a vež se skvělým výhledem na oba břehy Labe Vltavy) nebo pravoslavný kostel Cyrila a Metodějě, v jehož kryptě se schovávali parašutisté zodpovědní za atentát na Heydricha a kde došlo k jejich dramatické přestřelce s nacisty (nejautentičtější hodina dějepisu v životě). Část třídy je po návštěvě Vinohradského divadla kulturně vzdělanější, ta druhá viděla naživo červenou pohovku Jana Krause. Ve volném čase jsme stihli částečně nasát pražskou atmosféru. Do Nového Jičína jsme sice nedorazili v plném počtu, neboť někteří využili Prahu jako přestupní stanici dál do světa, v září se ale určite (a nejspíš neochotně) opět sejdeme, tentokrát jako šestá gé. Tina Mizerová, 5. až 6.G