Je pátek 8. listopadu a s blížícím se večerem vrcholí přípravy radostných oslav. S každou minutou přibývá bohů na Obecním úřadě v Šenově a už se očekává pouze příchod hlavního božstva (učitelského sboru). Zbývá zažehnout velkolepý oheň pochodní, jež prošla gymnáziem a od něj až na místo konání. Oslavy mohou propuknout. Na stolech se plní talíře pokrmy, stejně jako číše vínem. Po přípitku následuje otázka, jak se poprat s večeří. Po chvíli zápasení však není jiná možnost, než chlebovou placku s kebabem otrhávat rukama. Následuje čas na vytrávení a návštěvu našeho fotokoutku, ve kterém byly navždy zvěčněny okamžiky z tohoto večera. Pomalu a jistě se však blíží nejdůležitější část večera a důvod, jenž nás sem všechny přivedl. Nastává okamžik pasování do stavu maturantského. Každý z nás je uveden krátkou vtipnou historkou ze svého dětství, kterou o něm zaslali rodiče. V případě, že osoba ještě není odhalena, tak ji prozradí krátká básnička. Zbývá už jenom pokleknout, nechat si připnout stužku a napít se z číše. Každý je navíc obdarován malým talismanem pro štěstí. Ve zbytku večera následoval mimo jiné tanec zorba, poznávání žáků a učitelů podle fotek z dětství a pochopitelně nesmělo chybět karaoke a pantomima. Stužkovací večírek, který proběhl v řeckém stylu, překonal má očekávání a nesmazatelně se zapsal mezi nejlepší zážitky na gymnáziu. Chtěl bych tímto poděkovat za úžasně strávený večer všem zúčastněným, a to jak z řad žáků, tak z řad učitelského sboru, a zejména pak naší paní třídní učitelce Janě Pánkové, která si dala se stužkováním neuvěřitelnou práci. Za 4. A Jan Pavlica