Od školy jsme vyrazili autobusem už v šest hodin ráno, abychom se dostali včas na prohlídku obou částí koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka. Staré budovy koncentračního tábora jsme poznali už z dálky, neomítnuté cihlové stěny známe z fotek z hodin dějepisu. 

V prvním táboře jsme viděli různé předměty obětí koncentračního tábora (celkem v Osvětimi zemřelo asi 1,1 milionu lidí) - boty, brýle, kufry, protézy… nejhorší ale byly vlasy, kterých tam byly dvě tuny. Němci je posílali do továren na výrobu textilií..

Procházeli jsme několik budov tábora, ve kterých se nacházejí expozice, včetně sklepních prostor upravených na miniaturní cely, kde se mačkalo hned několik vězňů bojujících s nedostatkem vzduchu. Z tohoto uzavřeného prostoru jsem měla klaustrofobii.

Expozicí nás provázely obrazy malované, nebo kreslené těmi, co přežili. Jedna místnost byla plná ručně a na stroji psaných svědectví. Procházeli jsme i plynovou komorou. Na stěnách i po tak dlouhé době šly vidět škrábance - na jeden hluboký už nejspíš nezapomenu.

Do druhého tábora - tábora smrti v Březince jsme se přesunuli autobusem. Navštívili jsme tzv. lágry ve kterých žili v hrůzných podmínkách vězni včetně žen a dětí. Viděli jsme také rampu, na které docházelo k třídění lidí, na ty vhodné k práci a na ty, kteří byli posláni do plynu. 

Návštěva obou táborů na nás silně zapůsobila. Myslím si, že by měl každý na vlastní oči vidět, k jakým hrůzám může vést lidská nesnášenlivost, předsudky a hloupost. 

za studenty 2. C Jana Adamcová