Střední škola designu a umění, knižní kultury a ekonomiky Náhorní v Praze vyhlásila 10. ročník celostátní literární soutěže ČAPKOVINY aneb Žijeme s knihou, letos na téma: „Kdybych tolik nepospíchal, možná bych to stihl.“ Inspirací pro letošní ročník soutěže byla slova samotného Karla Čapka: „Člověk, který tuze spěchá, dojde jistě k cíli, ale jen za tu cenu, že se nepodíval na tisíceré věci, které cestou minul.“ Myšlenka se stala výzvou pro všechny mladé talenty ze středních škol a čtyřletých gymnázií. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhlo za účasti odborné poroty, jejímiž členy byli také spisovatelé a odborníci z praxe. Mezi 400 autory bylo i šest našich gymnazistů, z nichž maturantka Magdaléna Pavelková obsadila v tak veliké konkurenci krásné 3. místo. V Praze na vyhlášení výsledků soutěže byla pozvána i Andrea Marko, která o celém dění napsala reportáž.

Čapkoviny aneb Na skok do Prahy

Po tříhodinové jízdě vlakem konečně přicházíme k bočnímu vchodu Ústřední knihovny v Praze, kde má za chvíli začít slavnostní vyhlášení literární soutěže Čapkoviny. Já i mamka si oddychneme. „Připadám si jako vesničan ve městě,“ zašeptá mi do ucha. Objevuje se jeden z pořadatelů a vede nás do stařičkého, leč stále ještě funkčního výtahu. Za notného skřípání se ocitáme v suterénu knihovny. Ve vstupní chodbě za těžkými dřevěnými dveřmi to hučí jako v úle. Podpis na listinu účastníků a míříme do sálu. Je to vlastně kinosál, ale na první pohled je jasné, že promítání dnes není na programu. Místo toho je na pódiu nachystán řečnický pultík a o kus dál dva stoly pro porotu. Kolem desáté je místnost téměř zaplněna lidmi, vyhlášení může začít. Po formálním přivítání z úst moderátorky u pultíku přichází na pódium slečna z první řady, studentka konzervatoře, jejíž zpěv má takovou sílu, že probere i poslední ospalce (v průběhu vyhlašování jsme svědky ještě několika dalších vystoupení). Ke slovu se dostává paní ředitelka Střední školy Náhorní, která Čapkoviny organizuje. Inspirací pro téma každého ročníku je citát Karla Čapka. Zmiňuje také, že v každé kategorii se letos sešlo asi 400 povídek. Je jasně vidět, že ji takový zájem studentů o literaturu opravdu těší. Vyjádření poroty se nese ve velmi podobném duchu, a to jak u mladší, tak u starší kategorie. V mladší kategorii jsou vyhlášena první tři místa a zvláštní hodnocení poroty. První místo obhajuje vítěz z loňského roku Matouš Kopřiva z Gymnázia Zikmunda Wintra Rakovník. Při čtení jeho povídky nikdo v sále nemůže zadržet smích. Nevěřili byste, co všechno se může přihodit už cestou na svatbu. Naopak příběh vítězky starší kategorie, Johany Váňové z katolického gymnázia v Třebíči, má poněkud chmurnější ráz. Z marné snahy hvězdáře oddaného práci až přejíždí mráz po zádech. Starší kategorie má rovnou dvě zvláštní hodnocení poroty a dvě třetí místa. Jedno z nich získává povídka Magdalény Pavelkové z naší školy. Na její dílo i práce ostatních oceněných si budeme muset počkat do vydání příštího sborníku Čapkovin. Celá akce uběhne opravdu rychle, zdá se, jako by měli organizátoři naspěch. Mrzí mě, že jsme neměli možnost slyšet oceněné povídky z druhých a třetích míst, přesto jsem ráda, že jsem se odhodlala napsat vlastní povídku, a měla tak možnost účastnit se této akce. Rozhodně to byla zajímavá zkušenost.

Andrea Marko a Dagmar Pernická