Ve středu 10. 5. v 7.00 se třídy třeťáků sešly na vlakovém nádraží v Suchdole nad Odrou. Jejich cílovou destinací nebylo žádné jiné město než to hlavní. Program však měla každá třída jiný. 

Naše třída (3. B) po příjezdu vyrazila na Pražský hrad. Prošli jsme si Katedrálu sv. Víta, Rotundu sv. Jiří, Starý královský palác a Zlatou uličku. Paní učitelka Šilarová nám říkala informace o místech, která jsme procházeli. Nic se nevyrovná porozumění obsahu, když ho vidíte před sebou. S vyhlídkou na město byla naše poutavá prohlídka ukončena. Jeli jsme se ubytovat, najíst a v 19.00 jsme už byli na jiném místě. A to v Národním divadle. Zde jsme se setkali s Áčkem a Géčkem. Všichni jsme zhlédli činohru Hordubal, jejíž literární předlohu napsal Karel Čapek. Na vlastní oči jsme uviděli v akci např. Zuzanu Stivínovou, Filipa Kaňkovského, Davida Prachaře a Jiřího Štěpničku.

Ve čtvrtek jsme se vydali na místo, kde odpočívá spousta významných osobností našich dějin. Ať už to byl Jan Neruda, Bedřich Smetana nebo Mikoláš Aleš. Ano, byli jsme na Vyšehradě. Než jsme se však dostali k hřbitovu, prošli jsme si tajnou chodbou, kolem domu Daniela Landy a parkem až na vyhlídku. 

Po přestávce na oběd jsme se opět vydali do Národního divadla, tentokrát na jeho prohlídku. Uvnitř na nás dýchla minulost - všude busty slavných osobností, nádherné malby…  Prostě radost pohledět.

Po prohlídce většina vyrazila s pedagogickým dozorem na Petřín. Vyjeli jsme lanovkou, vyšlapali schody na rozhlednu a (ne)ztratili jsme se v Zrcadlovém bludišti. Zpáteční cestou jsme to vzali kolem Lennonovy zdi, Werichovy vily a přes Karlův most až na Staroměstské náměstí. Odsud už jsme vyrazili každý jinam. Někdo do kavárny, někdo se občerstvit, jiný na ubytování…

Poslední den byl věnován balení. Poté jsme mohli vyrazit na naši poslední akci. Na Neviditelnou výstavu. Celá výstava byla ve tmě, věci jsme poznávali podle hmatu. Hlavním cílem bylo, abychom si i my - lidé vidící - zkusili, jaké je to nevidět. Řeknu vám, je to velice těžké, celou dobu nejistota, že zakopnu. A zahrát si Člověče, nezlob se poslepu? Hráli jsme ho půl hodiny a nikdo neměl v domečku ani jednoho panáčka.

Velmi ráda bych poděkovala paní učitelce Staňkové za naplánovaní celé exkurze, jak co se týče ubytování, tak i prohlídek. Dále také paní učitelce Šilarové za komentáře k budovám, které jsme míjeli. Bez ní bychom tolik nového nezjistili. Děkujeme vám oběma.

Zdraví třída 3. B