U hranic Německa s Francií, příhodně na naší trase, leží město Štrasburk. A my si nemohli nechat ujít příležitost navštívit Evropský parlament. Štěstěna nám vskutku přála, neboť jeden z průvodců mluvil česky. Pověděl nám o historii a vzniku jak Evropského parlamentu, tak samotné velmi moderní budovy. Mimo jiné nám ukázal i hlavní jednací místnost a vysvětlil práci europoslanců. Bohužel jsme se ve Štrasburku nemohli zdržet moc dlouho. Po příjezdu do Épinalu nás velmi mile uvítali naši výměnní partneři se svými rodinami.

V úterý jsme se vydali na celodenní výlet do nádherného města severně od Épinalu - Nancy. Se dvěma průvodkyněmi jsme se prošli jeho historickou částí a dozvěděli se spoustu nových informací o vzniku a architektonických skvostech tohoto města, například o celém náměstí “Stanislas place” a bazilice “Saint Epvre”. Po rozchodu jsme se znovu sešli v akváriu a muzeu s expozicí o smrti. Společnou část programu jsme zakončili prohlídkou botanické zahrady a vydali se zpátky do Épinalu.

Další den jsme začali jako klasičtí středoškoláci. Dostali jsme ochutnávku toho, jaký je francouzský vzdělávací systém. Se svými výměnnými partnery jsme strávili první tři vyučovací hodiny ve škole. Poté se nám naskytla příležitost objevit krásy města Épinalu. Nejdříve sami a následně i s průvodcem. Ten začal svou přednášku v bazilice Saint - Maurice. Naši francouzští kamarádi nám jeho řeč měli překládat. Pak jsme se prošli k ruinám středověkého hradu Épinal. Později odpoledne jsme byli oficiálně uvítáni starostou na městské radnici. Den jsme zakončili bowlingem a hraním arkádových her.

Ve čtvrtek se s námi vůbec nekamarádilo počasí. Foukal chladný vítr, lilo jako z konve, prostě psa by ven nevyhnal. A my jsme jeli na exkurzi do Confiserie des Hautes Vosges. Na vlastní oči jsme viděli výrobu bonbónů, které jsme i ochutnali a nakoupili domů. Poté jsme se v autobuse projeli po Gérardmer, malebném městečku v krásném prostředí tak typickém pro Vogézy. Na oběd jsme se zastavili v La Schlucht a prohlédli jsme si malou výstavu o historii tamního kraje.

Pátek se nesl ve smutném duchu z loučení, ale také naděje a příslibů budoucího shledání s přáteli. Poté, co jsme osušili slzy, jsme se vydali na poslední zajížďku, do samotného srdce Francie, města věčné romantiky, Paříže.

Po velmi svižném ubytování v hotelu jsme se vydali podívat na pařížskou dominantu - Eiffelovu věž. Dostali jsme čtyři hodiny volného času, abychom je strávili podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Někdo si zašel na šneky nebo žabí stehýnka, někdo si prohlédl, alespoň zpovzdálí, Louvre, nebo třeba Notre Dame. Společná cesta metrem zpět k hotelu po tomto, na poměry Paříže, velmi krátkém rozchodu, byla velmi krušná, ale jak se říká: “Zážitek nemusí být přímo pozitivní, ale stačí, že je intenzivní.” Tak jsme se prospali, v sobotu ráno nasnídali a čekal nás už jen návrat zpět do Nového Jičína.

Francie bez pochyby v každém z nás zanechala hlubokou stopu. Předala nám spoustu nových zkušeností, nezapomenutelných zážitků a přátelství snad i na celý život. Poznali jsme francouzskou kulturu a zvyklosti.

Tisíceré díky patří pánům učitelům Imiderovi a Ševečkovi za organizaci a všechnu energii, kterou do tohoto výletu dali, a celé francouzské straně za vřelé přivítání a tím nejlepším způsobem vyčerpávající program.

Dominika Bártková, 4. G

https://photos.app.goo.gl/SHtqGEcbdXbQp99k6