Po škole se objevily plakáty a během několika týdnů se přihlásilo celkem dvaadvacet zájemců. Nakonec zůstalo osmnáct běžců a na start závodu se 9. května postavilo patnáct studentů a dva učitelé našeho gymnázia. Julča Štefánková se nám zranila týden před startem, a tak jsme bojovali i za ni.

Příprava na závod trvala téměř tři měsíce. Každý týden jsme se scházeli společně nebo byli v kontaktu přes zprávy a e-maily. Nešlo jen o samotné běhání, řešili jsme správnou techniku běhu, druhy tréninků, regeneraci, stravu před i po výkonu, častá zranění i psychickou stránku běhu. Pro mnoho účastníků to byla úplně první zkušenost s pravidelným tréninkem na delší závod.

A právě různorodost celé skupiny dělala přípravu výjimečnou. Někteří už měli s během zkušenosti, jiní začínali téměř od nuly. Každý si ale prošel vlastním příběhem.

Jedním z nich byl i David Víšek, který se do projektu přihlásil hlavně proto, že chtěl zkusit něco nového.

„Měl jsem strach, že skončím už v pátém kilometru. Před závodem jsem nikdy neuběhl víc než deset kilometrů v tempu, které by mi přišlo dostatečné. Nakonec jsem si ale uvědomil, že nejde o čas ani o dokazování něčeho ostatním. Šlo hlavně o to zjistit, jestli to dokážu sám sobě.“

David popisuje, že velkou roli během celé přípravy hrála psychika. Největší zlom přišel několik dní před závodem, kdy si se spolužáky zkusili téměř celou trasu nanečisto.

„Ten trénink mi strašně pomohl. Došlo mi, že když jsem to zvládl tehdy, mohl bych zvládnout i samotný závod.“

Na startu novojičínského půlmaratonu se nakonec sešlo přes čtyři sta běžců. Závod začínal na Masarykově náměstí a vedl po cyklostezce směrem na Hostašovice a zpět. Sedm členů našeho týmu běželo celý půlmaraton, ostatní se zapojili formou štafety, kdy každý absolvoval polovinu trasy.

Pro Adélu Kičinkovou znamenala účast v závodě mnohem víc než jen sportovní výkon.

„Nejtěžší nebylo trénovat nohy, ale vlastní hlavu. Pořád jsem měla pocit, že na to nemám. Nakonec jsem ale díky podpoře ostatních pokračovala dál.“

Adéla běžela štafetu a ještě ráno před závodem bojovala s nervozitou i nachlazením.

„Když jsem uviděla cílovou rovinku a slyšela fandění ostatních, dostala jsem poslední energii. V cíli přišla obrovská euforie. Nebyl to jen sportovní výkon, ale důkaz, že úsilí a vytrvalost mají smysl.“

Samotný závod dopadl pro naše gymnázium skvěle. Všichni běžci úspěšně doběhli do cíle, ať už šlo o zkušené sportovce, nebo o ty, kteří začali běhat teprve před několika měsíci. Velkou podporou byla také škola, která účastníkům zaplatila startovné a nechala vytvořit nové atletické dresy.

A úspěchy přišly i po sportovní stránce. Naše smíšená štafeta ve složení Aničky Brožové (2. C) a Štěpána Polácha (5. G) celý štafetový závod vyhrála a mužská štafeta, kterou tvořilo duo Filip Kreml (3. B) a Matěj Obermajer (4. B), doběhla jen těsně za nimi jako vítěz mužské kategorie.

Celý půlmaraton ale nebyl jen o výsledcích a časech. Pro většinu z nás se stal hlavně důkazem, že člověk dokáže mnohem víc, než si na začátku myslí,  zvlášť když na to není sám.